Pokud někdy nastal čas, kdy jsme byli povoláni stát pevně ve své “víře”, stejně jako být “věrní své víře v “Zásah Velkého Ducha”, je to právě teď. Jako kolektivní lidstvo máme schopnost zhmotnit “Nový světový řád”. Žádá se po nás, abychom vytvořili svět, který je soustředěný a zakotvený v humánní a spravedlivé lidskosti. Jsme instruováni, abychom zažehli svou schopnost být věrní principům, které vyžadují soucit, bezpodmínečnou lásku, spravedlnost, rovnost a udržitelný život podporovaný sdílením zdrojů Země.
Nevidím, jak budeme schopni proplouvat podmínkami našich politických systémů ve zdravé a životodárné vibraci, bez “Víry”, která vyžaduje nejen víru ve slova, ale “Víru”, která je nulová a neplatná bez činů, které fyzicky demonstrují sílu a platnost naší “Víry”. Uvědomuji si, že náš potenciál jako spravedlivého lidstva musí být zakotven ve vztahu s “Velkým Duchem”, který je naším dechem života. Vidím, že “Fatih” má posvátný prostor v mnoha našich náboženských přesvědčeních, což podle mě ukazuje, že naše lidské chápání má společnou nit, která by nás mohla spojit do užšího a více spolupracujícího vztahu. Víra roste do hloubky, důležitosti a síly, když se stává praxí, způsobem žití našich životů.
Pokud bych se měl pokusit najít vlákna porozumění a spojení mezi takovými náboženskými projevy, jako je křesťanství, islám a buddhismus, těmito vlákny by mohla být: Důvěra v Boží zaslíbení a soulad s Kristovými principy “radikální lásky”: Islám by byl, že “víra” je odevzdání se Boží vůli; a v buddhismu by to byla “víra”, která by byla závazkem kráčet po cestě k osvícení – nejen pro sebe, ale pro všechny bytosti. Tyto prvky “Víry”, důvěry, souladu, odevzdání se “Velkému Duchu” a odhodlání hledat osvícení, by byly “Agenty Změny”, kteří by mohli být spásnou milostí našeho lidství. Dokonce i umění “hledat společnou řeč” je “víra v akci”.

Leave a comment