Heart4kidsadvocacyforum's Blog

Děti jsou největším darem lidstvu.

Dnes se s vámi podělím o výňatek z desáté kapitoly mé knihy – “Přijetí daru rodičovství: Jak vytvořit láskyplný vztah se svými dětmi”.

K dispozici: Amazon a Barnes and Noble a také Xlibris.

To je jen ochutnávka z kapitoly!

Kapitola desátá

“Žít příkladem”

Výroba hracího těsta s Leilani v předškolním věku

Kolik tetiček má svou neteř ve své předškolní třídě?

A teď ještě dělám modelíno pro svou praneteř a synovce>

“Učitelství v mateřské škole bylo a stále je mou největší vášní.  Doufám, že jsem své dceři dokázala, že jsem pracovala nejen na tom, abych dosáhla veškerého svého potenciálu, ale že jsem odpověděla na své “volání osudu”. “Je důležité, abychom šli příkladem pro naše děti

Uvědomuji si

Uvědomuji si, že mám zodpovědnost být vším, čím mohu být, takže budete vědět, že od vás očekávám totéž.

Uvozovky: Bertrand Russell jednou řekl: “Štěstí, které je skutečně uspokojující, je doprovázeno nejplnějším cvičením našich schopností a nejplnějším uvědoměním si světa, ve kterém žijeme.” Goethe jednou řekl: “Kamkoli se člověk obrátí, ať podnikne cokoli, vždy skončí tím, že se vrátí na cestu, kterou mu příroda vytyčila.” Anne Franková jednou řekla: “Rodiče mohou dávat jen dobré rady nebo je nasměrovat na správnou cestu, ale konečné utváření charakteru člověka je v jejich vlastních rukou.”

Otázka:

Jak mohu svému dítěti ukázat, že cítím, že jsem hoden toho nejlepšího, co mi život může nabídnout, že se miluji a vážím si ho, že jsem schopen projevit ve svém životě neomezené možnosti, a proto od něj očekávám to samé?

No, myslím, že odpověď na tuto otázku je zakotvena v tom, proč píšu tuto knihu.  Roky jsem slibovala a byla jsem požádána, abych napsala o tom, co mě baví “děti”.  Moje sestra Patti a já jsme vedly četné rozhovory o tom, jak převzít odpovědnost za svůj život a vykročit s vírou, abychom odpověděly na své “volání osudu”.  Každý v naší rodině následoval cestu našich rodičů a sloužil druhým.  Tři z nás pracují ve školství a jeden z nás pracuje v národním a mezinárodním zdravotnictví.  Všechno se to scvrkává na práci na snaze transformovat životy ostatních, aby měli přístup k plnému a smysluplnému životu.  Jako rodiče jsme všichni museli přinést to, co se může zdát jako oběti, ale v konečném důsledku se zdá, že Velký Duch si vždy najde způsob, jak dodržet Svůj slib, který nám dal.  Velký Duch nás sem posílá, abychom naplnili svůj účel, a my neopustíme tuto říši, dokud naše práce neskončí.  Takže se musíme v našich životech posunout vpřed a záměrně hledat cesty a příležitosti, abychom byli vším, čím můžeme.  

Moje sestra Patti a já máme dojem, že naše děti čekají, jak daleko se dotáhneme.  Viděli nás být úspěšní v našem profesním úsilí, ale už velmi dlouho nás neviděli vystoupit ze zajetých kolejí a vyzkoušet něco neortodoxního.  Dříve jsme si vymýšleli ty nejfantastičtější nápady a některé z nich jsme se dokonce snažili zhmotnit.  Nějakým způsobem se rozptylujeme tím, že necháváme svou práci, aby nás ovládla.  Nyní chápu, že je to ve skutečnosti výmluva, jak se vyhnout selhání.  Ó, můj bože, opravdu tento nedostatek víry vyšel ze mne?  Jak mohu podpořit sny a volání osudu svého dítěte, když nevěřím a neuskutečňuji své vlastní?  Jak mohu očekávat, že moje dítě bude sebevědomé a dobrodružné, když nebudu zkoušet nové a odlišné věci? Patti řekla, že jsme příliš pohodlné a nechceme riskovat s naším pravděpodobně falešným pocitem bezpečí.  Tvrdím, že můžeme dělat více než jednu věc najednou.  Klíčem je opět rovnováha.  Musíte upřednostnit své záměry.  Musíte dát svou práci nebo “práci” do perspektivy.  Jsem požehnaný, ne proto, že bych nějak zvlášť miloval svou “práci”, ale vím, že dělám přesně to, co “Velký Duch” chce, abych dělal, pokud jde o mé “volání osudu”.  Také vím, že jsem povolán dělat víc, než dělám.  Existuje biblické rčení: “Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.”  Nechci, aby moje dítě bylo jedním z těch takzvaných “nadprůměrně úspěšných”. Chci jen, aby byla vším, kým byla stvořena, a aby přispívala tím, k čemu je ve světě povolána.

Zdá se, že pokud žijeme v posvátném prostoru záměru, objevíme nové věci o sobě a svých darech.  Můžeme se rozhodnout tyto dary ignorovat, nebo se můžeme rozhodnout je využít.  Naše děti potřebují, abychom šli příkladem v tom, jak uchopit tyto okamžiky výzvy a proměnit je v příležitosti k vyjádření naší geniality a kreativity.  Uvedli jsme kolo do pohybu.  Zvyšujeme laťku toho, co lze dokázat tvrdou prací a odhodláním.  Potřebují být svědky toho, jak žijeme své životy s nadšením a energií.  To neznamená, že žijeme ve světě fantazie se všemi výšinami a žádnými pády, ale znamená to, že se můžeme chopit příležitostí k výzvě a soutěžit sami se sebou, abychom si dokázali, že jsme “naživu” a žijeme život naplno!

Kapitola desátá Úvahy

Cvičení: Popište věci ve svém životě, které by vám mohly bránit v tom, abyste byli vším, čím máte potenciál být. Popište, co můžete udělat, abyste se zbavili mrtvé váhy věcí, které vás brzdí od vašeho plného potenciálu.

Věci, které mě drží zpátky:	Způsoby vyložení vlastní váhy:

Jen ochutnávka!